Vzdělanost a prosperita

10.září 2012   Autor :  Ladislav Mrklas

Legatum Prosperity Index nejen o Česku V indexu prosperity, který každým rokem sestavuje britský think tank Legatum Institute, si Česká republika v loňském roce pohoršila. Ne zásadně, ale přece. V tomto komplexním hodnocení perspektiv ekonomické a společenské prosperity jsme klesli o dvě místa. Nyní zaujímáme 26. pozici, před rokem jsme byli 24. Jednou z podstatných příčin je horší hodnocení českého vzdělávacího systému.

Legatum Prosperity Index (LPI) hodnotí celkem osm oblastí: ekonomiku (resp. její aktuální kondici), podnikatelské prostředí/příležitosti, veřejnou správu (governanci), zdraví, osobní svobody, bezpečnost, sociální kapitál a právě vzdělání (vzdělávací systém). Kombinací „tvrdých“ dat ze statistik a dat z průzkumů veřejného mínění dospívá k sestavení celosvětového žebříčku zemí.

V oblasti vzdělávání jsou Legatum Institutem hodnoceny tři navzájem propojené oblasti. První je přístup ke vzdělání, který je zvláště důležitý v některých zemích třetího světa, kde je školský systém nerozvinutý a plodí velké bariéry, včetně finančních. Druhou oblastí je kvalita vzdělání a jeho využitelnost v pracovní kariéře. Třetí oblastí pak vztah vzdělanosti ke kvalitě lidského kapitálu. Vzdělávací subindex tak především ukazuje, jak stát ovlivňuje – ať už aktivně, nebo pasivně – vzdělávací systém coby prostředek k rozvoji osobního potenciálu, potažmo jak stát prostřednictvím vzdělávacího systému přispívá k prosperitě společnosti.

Tento subindex pracuje se statistickými daty, která hovoří o podílu středoškoláků a vysokoškoláků v populaci. Zabývá se i daty, která ukazují vztah mezi hospodářským růstem a kvalitou vzdělání, vědy a inovací. Zároveň ale také přihlíží k subjektivním názorům občanů každé země na kvalitu vzdělávacího systému a naplňování jejich očekávání od škol a učitelů.

Austrálie „zlatá“, Nový Zéland „stříbrný“

Vzdělání hraje v LPI významnou roli. Patrné je to z neustálého vzestupu dvou neevropských zemí, které už roky vedou vzdělávací subindex – Austrálie a Nového Zélandu. Opačným příkladem je propad dvou asijských zemí (Singapuru, Hong­kongu), které sice mají národní hospodářství v příkladném stavu, avšak totéž se nedá říci o jejich vzdělávacím systému. Asijským protipólem těchto dvou zemí je Jižní Korea, která je svým 6. místem ve vzdělávání vůbec nejvýše postavenou „nezápadní“ zemí. A právě to ji drží v celkovém pořadí o pár míst nad Českem.

Kvalitní vzdělávací systém je také předpokladem vynikajících pozic severských zemí. Norsko a Dánsko, dvě vůbec nejvýše hodnocené země, zaujímají v pořadí vzdělání místa v první pětici. Finsko, jež si za poslední rok pohoršilo, drží nahoře především vzdělání. Velmi zajímavý obraz skýtá i pohled na tři bohaté a perspektivní německojazyčné země. Celkově osmé Švýcarsko by si patrně vedlo ještě lépe, nebýt právě subindexu vzdělání, kde se tato alpská země umístila o jediné místo před Českem. O mnoho lépe si nevedlo ani Německo. Právě horší pozice ve vzdělání je jedním z důležitých důvodů, proč si celkově lépe než náš největší soused stojí náš jižní soused – Rakousko. V neposlední řadě i těžce finančně a ekonomicky zkoušené Španělsko se nad Českem drží zejména díky své 7. pozici v žebříčku vzdělání.

Až za Běloruskem?

Česko nepropadlo, ale také rozhodně nezáří. Nevede si oslnivě ani ve srovnání s bývalými komunistickými zeměmi. Za námi z hlediska vzdělání jsou sice všechny tři pobaltské země a také Maďarsko, Chorvatsko či Bulharsko. Ale před námi je tradičně nejen Slovinsko, které si z těchto zemí vede obecně zdaleka nejlépe (celkově je 22., ve vzdělání dokonce 15.), nýbrž i sousední Slovensko a Polsko a s nimi překvapivě i Bělorusko. Umístění získané ve školství ostatně vylepšují pozici Lukašenkovy země, která si jinak vede velmi špatně – viz až 100. místo v subindexu veřejné správy (go­ver­nance).

Stručná zpráva Legatum Institutu o českém školství oceňuje především solidní podíl středoškoláků v populaci i délku středoškolského studia. Naopak Česku připomíná nízký podíl osob s terciárním vzděláním. Také si všímá již několikrát komentovaného faktu, že cca 4/5 Čechů jsou se svým vzdělávacím systémem spokojeny. Tento údaj zvláště vyniká ve srovnání s obecně nízkou mírou spokojenosti české veřejnosti s politikou, ekonomickou situací a v posledních letech i s životními perspektivami.