Změny v přestupkovém zákoně

30.září 2015   Autor :  Luboš Jemelka

S účinností od 1. října 2015 dojde v oblasti přestupkového práva k celé řadě změn. Mimo jiné vznikne nová evidence přestupků (byť pouze pro vybrané přestupky) nebo se prodlouží doposud často kritizovaná jednoroční lhůta pro zánik odpovědnosti za přestupek na dva roky.

Evidence přestupků a lhůta pro zánik odpovědnosti

Zákon č. 204/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony zavádí v přestupkovém zákoně řadu změn, některé spíše dílčí, jiné však poměrně zásadní. Jednou z těch nejzásadnějších je zřízení celostátní evidence vybraných přestupků, kterou povede Rejstřík trestů. Do této evidence budou spadat pouze ty přestupky, o kterých to stanoví zákon. Například dle nového § 91 zákona o přestupcích se budou evidovat pravomocná rozhodnutí o přestupcích na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, na úseku zemědělství a myslivosti, na úseku obrany České republiky, proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku. Zavedení této evidence bude umožňovat nejen efektivnější posuzování spolehlivosti osob, požadované některými zákony (např. zákonem o zbraních či zákonem o obecní policii), ale také ukládání vyšších sankcí při opakovaném spáchání stejného přestupku (dojde-li k němu do jednoho roku od právní moci předchozího rozhodnutí o přestupku). Aby bylo možné tuto „recidivu“ posuzovat, stanoví se nově, že v řízení o některých přestupcích (např. proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití či proti majetku) si bude muset orgán příslušný k projednání přestupků vždy vyžádat opis z evidence přestupků o předchozích přestupcích obviněného. 

Další zásadní změnou je prodloužení lhůty pro zánik odpovědnosti za přestupek. Doposud platí, že přestupek nelze projednat (pravomocně o něm rozhodnout), uplynul-li od jeho spáchání jeden rok, a to bez ohledu na to, kdy a zda bylo o tomto přestupku zahájeno správní řízení. Nezřídka se proto objevovaly názory (viz např. Jemelka, L., Vetešník, P.: Zákon o přestupcích a přestupkové řízení. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 125), že zejména s ohledem na možné obstrukce při projednávání přestupku ze strany obviněného je tato dosavadní lhůta příliš krátká a poměrně často dochází k případům, kdy přestupek zůstane nepotrestán. Jedná se zejména o případy, kdy sice bylo řízení o přestupku včas zahájeno, ale pro různé průtahy a opakované uplatňování opravných prostředků (zejména při vrácení věci k novému projednání odvolacím orgánem) se nestihne do jednoho roku ve věci pravomocně rozhodnout. Aby se tyto případy omezily, zavádí se nový institut přerušení běhu lhůty pro zánik odpovědnosti za přestupek. Zahájením řízení o přestupku a znovu pak i vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, se nově běh této lhůty přeruší a začne běžet znovu. Měl by tak být dostatek času na řádné provedení řízení na prvním i druhém stupni. Současně však zákon dodává (aby se řízení nemohla vést neúměrně dlouho), že přestupek nelze projednat, uplynuly-li od jeho spáchání dva roky (nejpozději po dvou letech tedy odpovědnost za přestupek zaniká).

Další změny 

Vedle výše zmíněných změn, které je možné označit za nejpodstatnější, dochází k úpravě či ke zpřesnění rovněž dalších ustanovení zákona, konkrétně těch, které způsobovaly určité praktické problémy. Například se zvyšuje obecná výše pokuty, kterou lze uložit v blokovém řízení z 1 000 Kč na 5 000 Kč, a pokuty, kterou lze uložit v příkazním řízení ze 4 000 Kč na 10 000 Kč. Určitou nejasnost ovšem může způsobovat dovětek, že tato horní hranice blokové pokuty platí v případě, že tento nebo jiný zákon nepřipouští uložit pokutu vyšší. Vytváří tak dojem, že platí buď možnost sankce 5 000 Kč, nebo speciální sankce vyšší. Existují však případy, kdy zvláštní zákon stanoví, že pokuta v blokovém řízení může být pouze nižší. Například podle § 125c odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), lze za přestupky podle tohoto paragrafu uložit v blokovém řízení pokutu pouze do 1 000, 2 000 či 2 500 Kč. Domnívám se, že zde musí jako lex specialis platit přednost maximální výše sankce podle zákona o silničním provozu. I když zákon o přestupcích hovoří v § 13 odst. 2 v případě jiných zákonů pouze o možnosti sankce „vyšší“, nelze toto ustanovení považovat za (nepřípustnou) nepřímou novelu všech zvláštních zákonů, které předpokládají sankci nižší a které musí mít ve svém specifickém případě aplikační přednost.

Z dalších změn je možné zmínit například rozšíření případů, kdy je možné uložit omezující opatření, úpravu formulace přestupků proti veřejnému pořádku, proti občanskému soužití a proti majetku (a to i s ohledem na možnost zvýšení sankce při jejich opakování), doplnění vymezení poškozeného coby účastníka řízení (vedle osob, kterým byla přestupkem způsobena majetková škoda, se může jednat i o osoby, kterým byla způsobena újma nemajetková), zpřesnění pravidel pro zastavení řízení (aby nebylo nutné využít důvody pro zastavení podle správního řádu, například při podání návrhu na projednání tzv. návrhového přestupku osobou, která nebyla k podání návrhu oprávněna), doplnění náležitostí výroku rozhodnutí o přestupku o formu zavinění (zda byl přestupek spáchán úmyslně či z nedbalosti, což má význam například pro posuzování tzv. přestupkové bezúhonnosti), úpravu pravidel pro vedení společného řízení (nově s doplněním podmínky, že více přestupků jednoho pachatele bude projednáváno společně pouze tehdy, že se jejich skutková podstata týká porušení právních povinností vyskytujících se ve stejné oblasti veřejné správy, a podmínky, že se ve společném řízení neprojedná přestupek, který byl spáchán po zahájení řízení o jiném přestupku) nebo změnu pravidel pro doručování veřejnou vyhláškou. Doposud platilo, že rozhodnutí o přestupku nebylo možné doručit veřejnou vyhláškou (z důvodu, aby se fakticky nejednalo o další sankci zveřejněním rozsudku). Nově bude zákon o přestupcích v této souvislosti uvádět, že doručování veřejnou vyhláškou bude možné v řízení o přestupcích vždy, ale pouze tak, že se na úřední desce vyvěsí jen oznámení o možnosti si doručovanou písemnost převzít. Bude tedy využita cesta, kterou již nyní připouští v § 25 odst. 2 správního řádu, a nedojde tedy ke zveřejnění textu rozhodnutí o přestupku jako takového. 

V neposlední řadě je třeba doplnit, že ke změně dochází rovněž v otázce uplatnění přezkumného řízení ve vztahu k rozhodnutím o uložení pokuty v blokovém řízení. Doposud pro tyto případy platí, že rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení lze přezkoumávat v obecné lhůtě jednoho roku stanovené v § 96 odst. 1 správního řádu. Zejména pachatelé dopravních přestupků ovšem zahlcují správní orgány podněty na provedení přezkumného řízení s cílem zvrátit v posledním roce vydaná rozhodnutí o přestupku a správní orgány je nejsou schopny řádně vyřizovat. Při zvažování několika va­riant, jak tuto situaci řešit (například úplným vyloučením přezkumného řízení v případě blokových pokut), bylo nakonec rozhodnuto „pouze“ o zkrácení objektivní lhůty zahájení přezkumného řízení. Nově bude § 85 odst. 5 zákona o přestupcích uvádět, že přezkumné řízení, v němž bude přezkoumáváno rozhodnutí o uložení pokuty v blokovém řízení, lze zahájit nejpozději do 6 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.

Jak je vidět, změn přestupkového zákona nastává poměrně hodně. Zda budou skutečně pro efektivní vedení přestupkového řízení přínosem, je otázkou, na jejíž zodpovězení si musíme ještě chvíli počkat, než nám to ukáže praxe. Osobně se však domnívám, že většina výše uvedených změn má svůj racionální základ a provedené zpřesnění zde bylo důvodné.