Zrušení nadstandardů ve zdravotnictví

30.září 2013   Autor :  Luboš Jemelka

Nedávným nálezem Ústavního soudu došlo mimo jiné ke zrušení právní úpravy umožňující připlácení za tzv. nadstandardy. Měli bychom se proto pozastavit u toho, proč došlo k jejich zrušení a jaké bude mít tento nález důsledky pro poskytování zdravotní péče v České republice.

Obecně k úpravě nadstandardů

S účinností od 5. srpna 2013 došlo nálezem Ústavního soudu ze dne 20. června 2013, sp. zn. Pl. ÚS 36 /11 (č. 238 /2013 Sb.), ke zrušení tzv. nadstandardů ve zdravotnictví. Ty byly zakotveny do § 13 zákona o veřejném zdravotním pojištění v prosinci 2011 (zákonem č. 298 / 2011 Sb.). Podle tohoto paragrafu existovala možnost připlatit si nadstandardní zdravotní péči při zachování práva na zdravotní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Podmínkou přitom muselo být, že zdravotní péče mohla být poskytnuta více způsoby se stejným terapeutickým účinkem. Ze zdravotního pojištění musela být tedy vždy hrazena tzv. „základní varianta“ zdravotní péče, která musela být „v souladu s účelným a hospodárným vynakládáním zdrojů veřejného zdravotního pojištění“. Pokud si někdo zvolil tzv. „ekonomicky náročnější variantu“ zdravotní péče, tedy nadstandard, musel si sám doplatit rozdíl mezi základní variantou, kterou hradila zdravotní pojišťovna, a cenou nadstandardu. Tyto nadstandardy pak byly vymezeny ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 134 /1998 Sb., ve znění pozdějších změn. Jejich seznam měl celkem 18 položek (lepší oční čočky, lehčí sádry, některá očkování apod.), ke kterým měly v budoucnu přibývat další (například operace kolen pomocí počítače či jiné robotické zákroky). 

Tato úprava však byla neakceptovatelná pro poslance ČSSD, proto ji 51 z nich zpochybnilo u Ústavního soudu. Podle nich jsou nadstandardy v rozporu s Listinou základních práv a svobod (s právem na život, právem na ochranu zdraví na základě veřejného pojištění, právem na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky nebo s principem rovnosti lidí v důstojnosti i právech) i mezinárodními úmluvami (zejména Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropskou sociální chartou či Úmluvou o lidských právech a biomedicíně).

Dopady nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud rozdělení zdravotní péče na standardní a nadstandardní zrušil (zrušením části § 13 zákona o veřejném zdravotním pojištění s příslušnou částí prováděcí vyhlášky). Sice s odkazem na některá svá starší rozhodnutí připustil, že zdravotní péči na standardní a nadstandardní dělit lze, nesouhlasil ale s jejím legislativním vyjádřením. Podle názoru Ústavního soudu by muselo být toto členění provedeno nikoli vyhláškou (navíc dle soudu obtížně srozumitelnou), ale přímo zákonem, který by musel pojem nadstandardní péče jasně definovat a vymezovat. K tomu mimo jiné uvedl, že podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod mohou být bližší podmínky práva na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky vymezeny pouze zákonem. Pokud jsou totiž ponechány vyhlášce, dostává se tím sféra ochrany základních práv a svobod z pravomoci moci zákonodárné pod pravomoc moci výkonné, která k tomu není oprávněna. Dle soudu nebylo dále dosavadní úpravou zaručeno, aby péče v základní variantě, plně hrazené pojišťovnou, nebyla méně vhodná a méně účinná než péče nadstandardní. 

Od účinnosti tohoto nálezu si pacienti již nemohou za nadstandardní zdravotní péči v souladu se zákonem připlatit. Výjimkou jsou pouze soukromá zařízení, která nemají smlouvu se zdravotní pojišťovnou. Pacienti si zde ale musí zaplatit nadstandard celý, nikoli jen doplatek nad základní variantu. Nález Ústavního soudu se navíc netýká nadstandardů, které nesouvisejí s péčí jako takovou, a připlácet si lze i nadále například za lepší pokoj v nemocnici. 

Pro některé nemocnice může mít tento nález nepříjemné důsledky, zejména v oblasti očního lékařství. Pacienti jsou zde totiž na zákroky objednáváni zpravidla několik měsíců dopředu a nemocnice již pro ně mají nadstandardní čočky nakoupeny a připraveny. Dle reakcí v tisku se ale ministerstvo zdravotnictví myšlenky nadstandardů (Ústavním soudem přímo neodmítnuté) nevzdává a chystá nový zákon, který by je znovu zavedl. Zda k jeho přijetí dojde, bude ovšem muset téměř určitě rozhodnout až nová sněmovna po volbách.