Zvol si svého Francouze

30.duben 2011   Autor :  Petr Sokol

V Evropském parlamentu se chystá celoevropská volba poslanců. V době šetření se má zvýšit počet členů této parlamentní komory a „přidaní“ poslanci se mají novátorsky volit z celoevropské kandidátky.

Evropský parlament by měl na své červnové schůzi rozhodovat o návrhu na nový volební systém, podle kterého by se do budoucna mohl nově sestavovat jediný přímo volený orgán Unie – Evropský parlament (EP).

Federalistický sen

S návrhem přišel velký zastánce evropské federalizace, britský evropský poslanec Duff, který ve Štrasburku zastupuje ostrovní liberální demokraty. Podstatou jeho zprávy, jak se návrhy v Evropském parlamentu jmenují, je naplnit starý sen evropských federalistů o tom, že volby do EP již nebudou svázány hranicemi jednotlivých národních států.  Část parlamentu by se podle jeho návrhu premiérově volila v jednom celoevropském obvodu, v němž by politické strany na evropské úrovni (zkráceně nazývané eurostrany) předkládaly celoevropské kandidátní listiny. Podle Duffova návrhu by bylo takto voleno 25 poslanců, kteří by doplnili 736 stávajících členů Evropského parlamentu, dosud vybíraných v jednotlivých členských státech.

A jak už to v Evropské unii často bývá, znamenalo by schválení návrhu založení nového úřadu, protože by byla založena evropská volební komise. Ta by dohlížela na volby 25 poslanců a její personál by zřejmě mohl převýšit počet volených členů štrasburského sněmu.  

S podivem také je, proč v Evropském parlamentu padl v době všeobecného evropského šetření nápad „přidat“ dalších 25 evropských poslanců, jejichž existence samozřejmě ještě více zatíží evropský rozpočet.

Jako problém se může jevit i případná odlišná legitimita dvou skupin poslanců. Bude asi přirozené, že ti zvolení v celé Unii budou svůj mandát považovat za silnější, protože ho získají od všech unijních voličů, což se může promítnout třeba do obsazování vedoucích funkcí v parlamentu.

Simulace: žádný Čech…

V praxi by se v rámci naplňování federalistického snu ale jednalo hlavně o zvýšení počtu poslanců z velkých členských států, protože logika voleb by jistě byla neúprosná. Postavit do čela kandidátní listiny kandidáty z malých členských států a riskovat ztrátu hlasů v těch větších by asi žádná eurostrana neriskovala. Stejně tak lze považovat za téměř jisté, že by voliči při výběru celoevropské kandidátky zohledňovali národní příslušnost čelních kandidátů.

Zkusme analyzovat, zda by za těchto podmínek vůbec některý z Čechů mohl mít šanci v dvacetipětičlenném kontingentu evropských „superposlanců“ zasednout. Vyjděme z úvahy, že strany sestaví své celoevropské kandidátky podle aktuální síly národních delegací v jednotlivých frakcích evropského parlamentu, které sdružují poslance stejné programové orientace.

Největší zastoupení má v Evropském parlamentu z českých stran ODS a její kandidát by díky tomu mohl být třetí na kandidátce Aliance evropských konzervativců a reformistů (AECR). Jenže ani to by nemuselo stačit, protože aktuálně má frakce Evropských konzervativců a reformistů (ECR) propojená s touto konzervativní a eurorealistickou eurostranou něco přes sedm procent členů EP, což by jí v naší kalkulaci dávalo maximálně dva „supermandáty“. Kandidát občanských demokratů by proto měl ze všech českých stran k zisku celoevropského mandátu nejblíže, ale stejně by na něj nedosáhl.

Kandidát českých lidovců (KDU-ČSL), kteří patří v EP ke svým evropským jmenovcům (EPP), by byl dokonce podle aktuální síly na celoevropské kandidátce až dvacátý třetí, ale evropské lidové straně by jako potenciálnímu vítězi klání o celoevropské mandáty připadlo devět „superkřesel“ a český lidovec by proto od nich nebyl ani na dohled.

Trošku lépe by se jevila pozice kandidáta ČSSD. Kandidát české sociální demokracie by to podle posledních výsledků mohl v naší hypotetické situaci dokonce dotáhnout na osmé až desáté místo, o které by se dělil se socialistickými kandidáty z Portugalska a Polska. Ale ani kdyby dostal nakonec nepravděpodobně přednost před kandidátem z Polska, do EP by se nedostal, protože Strana evropských socialistů (PES) by v našem přepočtu mohla získat maximálně sedm křesel.

Český komunista z KSČM by podle současného rozložení sil v EP mohl být nominován jako čtvrtý na listině komunistické Strany evropské levice (PEL). I on by ale zůstal za branami evropského poslaneckého „supermandátu“, protože evropští komunisté by si mohli v naší kalkulaci dělat ambici jen na jediný „superposlanecký“ post.

….ale pět Němců

V naší hypotetické situaci by díky použití navrženého Sainte-Laguë dělitele připadlo devět z 25 „supermandátů“ středopravicovým a federalistickým evropským lidovcům, sedm evropským socialistům, tři evropským liberálům, po dvou evropským konzervativcům a alianci evropských zelených s regionalisty a po jednom mandátu evropským komunistům a euroskeptikům.

Ještě zajímavější výsledky zvolený výpočet ukáže, pokud se podíváme na hypotetické národnostní složení 25 „superposlanců“, protože pět z nich by pocházelo z Německa, čtyři ze Spojeného království, čtyři z Francie a po dvou z Itálie, Španělska, Polska, Rumunska a Řecka. Poslance z největších států by pak už doplnil jen jeden poslanec z Maďarska a jeden Portugalec.

Sečteno a podtrženo, návrh na zavedení celoevropské kandidátní listiny pro volbu 25 poslanců Evropského parlamentu by velmi pravděpodobně vedl k posílení největších členských států Unie, a byl by proto pro Českou republiku jednoznačně nevýhodný.

Budiž snad útěchou, že Evropský parlament již v minulosti několikrát navrhl nejrůznější změny volebního systému pro volby do EP, ale Evropská rada – zastupující v Unii vlády členských států – je vždy zamítla. Věřme, že se v případě schválení Duffovy zprávy tento zvyk zopakuje.